Svatý křest je základem celého křesťanského života, vstupní branou k životu a branou, která otevírá přístup k ostatním svátostem. Ve křtu je pokřtěný omytím vodou a vzýváním tří božských osob duchovně znovuzrozen. Křest je svátost, která zanechává v duši nezrušitelné znamení. To znamená, že může být přijat pouze jednou za život. Křtem se dospělý zbavuje všech hříchů do křtu spáchaných. Křtem se také zbavujeme dědičného hříchu. Řádným udělovatelem je biskup, kněz nebo jáhen. Mimořádným může být každý i nepokřtěný a nevěřící člověk. A to pouze v nebezpečí smrti pro toho, kdo má být....
Svátosti
Svátost biřmování
Svátost biřmování může přijmout každý, kdo byl pokřtěn a dosud nebyl biřmován a dosáhl užívání rozumu. Má vyznat víru, být ve stavu milosti, mít úmysl přijmout svátost a být připraven vzít na sebe úkol Kristova učedníka a svědka ve společnosti církve. Biřmování v západní církvi uděluje biskup, případně jím pověřený kněz. Účinkem této svátosti je plné vylití Ducha svatého, jako bylo kdysi uděleno apoštolům v den letnic. Biřmování se také říká svátost křesťanské dospělosti. Biřmováním byla v křesťanovi dovršena křestní milost. A jako dospělý se stává plně zodpovědným za svůj další....
Svátost smíření (svatá zpověď)
Dopustit se hříchu znamená dělat zlo vědomě a úmyslně. Hřích je víc než pouhá chyba. Narušuje vztahy člověka k Bohu, k bližnímu i k sobě samému. Všechny hříchy nejsou stejně těžké, existují myšlenky, slova, skutky a opomenutí, které tíží naše svědomí, ale jsou všední, protože člověk je slabý. Říká se jim také lehké hříchy, protože nejsou smrtelné. Smrtelný hřích je označení pro takový stav srdce nebo pro takové jednání, které těžce porušuje vztahy k Bohu, k církvi a k lidem. Aby mohl křesťan, který se takových hříchů dopustil, mít zase účast na stolu Páně, k tomu se vyžaduje odpuštění....
Svátost oltářní (eucharistie, svaté přijímání)
Svátost ustanovená Ježíšem při poslední večeři, když o velikonoční hostině dal svým učedníkům chléb a víno jako svoje tělo a svou krev jako památku na novou a věčnou smlouvu. V eucharistii lámeme jediný chléb, který je lékem nesmrtelnosti, protijedem, abychom nezemřeli, ale navždy žili v Ježíši Kristu. Mše svatá je zpřítomněním Ježíšovy oběti (smrtí na kříži a zmrtvýchvstáním) v naší době. Je to událost naší spásy - přítomná a aktuální. Ježíš v eucharistii není přítomný materiálně, je však přítomný osobně, neviditelně, skutečně. Přítomný svojí láskou. Na první svaté přijímání je....
Svátost kněžství
Svátost svěcení kněžstva je svátost každodenní výzvy nejen pro ty, kteří se rozhodli svůj život zasvětit kněžskému povolání, ale pro každého věřícího, protože my všichni jsme byli křtem pomazání ke všeobecnému kněžství. Kdo poznal svou vlastní duši, kdo vidí v člověku jeho původní, Bohem vytvořenou krásu a je ve své hloubce určován pouze Bohem, kdo pomáhá lidem, aby Božím stopám ve svém životě důvěřovali, je pro své okolí požehnáním. Tak jsou i ti, kdo jsou povoláni k svátostnému služebnému kněžství, Ježíšem posláni slavit, povzbuzovat, provázet a sloužit ...Celá církev je kněžský....
Svátost manželství
Manželský svazek, kterým muž a žena mezi sebou vytvářejí nejvnitřnější společenství celého života, zaměřené svou přirozenou povahou na prospěch manželů a na zplození a výchovu dětí, je mezi pokřtěnými povýšen Ježíšem Kristem na svátost. Svátost manželství si ve skutečnosti udělují snoubenci svým souhlasem a slibem sami. Kněz nebo jáhen zde konají vlastně službu svědků před Bohem. Materií této svátosti je vzájemné odevzdání se snoubenců jeden druhému, formou je, že ten druhého přijímá. Řádně, tedy platně uzavřené manželství není možno zrušit (ruší se pouze smrtí jednoho z manželů). Tato....
Svátost pomazání nemocných
Teprve v nemoci člověk vidí, jak velký dar je život a jak je krásné, když jsme zdraví. Zdravý člověk na to často zapomíná. Nevšímá si, že nic nemá pevně ve svých rukou, že celý život i čas, který má k dispozici, je Božím darem. Máme tento dar v rukou jen tak dlouho, dokud nám ho Pán dopřává. A tak může vést nemoc k pokornému poznání naší lidské omezenosti a k spásnému přehodnocení hodnot. Ježíš na kříži je vítěz nad hříchem, nemocí a smrtí. I svátost pomazání nemocných vyplývá z kříže Kristova. Ježíš je jistě milosrdný soudce (nechce smrti hříšníka, ale aby žil), ale je také spravedlivý.....
Křesťanský pohřeb
Je třeba prokázat našemu zemřelému poslední službu lásky, rozloučit se s ním a odevzdat ho Pánu Bohu. Katolická církev považuje pohřeb za svátostinu, jejímž účelem je vyprosit zemřelému duchovní pomoc, prokázat úctu jeho tělu a pozůstalým dodat útěchu a naději ve vzkříšení s Kristem. Tradiční křesťanský pohřeb v České republice se skládal z obřadu rozloučení v kostele, průvodu na hřbitov, vysvěcení hrobu a uložení ostatků. Součástí slavnostního katolického pohřbu může být mše svatá, buďto před cestou na hřbitov, anebo častěji po pohřbu (tzv. zádušní mše). Křesťanské církve se pohřbu žehem....
Žehnání
Svátostiny jsou posvátná znamení napodobující určitým způsobem svátosti, jimiž se naznačují účinky, zvláště duchovní, a získávají se na přímluvu církve. Svátostiny (malé svátosti) nás provázejí během církevního roku (žehnání svící na "Hromnice", žehnání ratolestí na Květnou neděli, znamení popelce na Popeleční středu, umývání nohou na Zelený čtvrtek, uctívání kříže na Velký pátek, žehnání pokrmů o velikonocích, žehnání bylin a květin 15. srpna, žehnání vína na sv. Jana atd.), a s jejich pomocí k nám liturgický rok mluví s bohatou názorností a tak nás tyto tvořivě a působivě uvádějí....