Před více než rokem se na přání pana kardinála stala Veronika Prüller-Jagenteufel součástí vedoucího týmu.
 
Moře bylo neklidné, když se Veronika Prüller-Jagenteufel před osmi měsíci nalodila na velitelskou loď vídeňské církevní flotily. Církev vězela hluboko v krizi kvůli odhaleným případům zneužívání dětí. Přesto však šestačtyřicetiletá teoložka přijala na žádost kardinála Schönborna místo na kapitánském můstku a počátkem roku se stala ředitelkou pastoračního úřadu diecéze Vídeň.

 
Přijetí paní Prüller-Jagenteufel bylo neobvyklé hned ze dvou důvodů: laiků, kteří vedou pastoraci v diecézi je málo, a ještě méně je mezi nimi žen.
 
Jaké to je, pracovat jako žena v tomto mužském společenství? Paní Prüller-Jagenteufel říká: „Nejsem úplně sama mezi muži. V mnohých grémiích jsou zastoupeni muži i ženy. Jen v biskupské radě jsem jedinou ženou, nicméně ženy církvi prospívají.“
 
Pozornost vzbudila paní Prüller-Jagenteufel také svým komentářem v zaměstnaneckých novinách arcidiecéze Vídeň, kde se nejnověji vyjádřila k iniciativě kněží a především svým přáním o vanutí Ducha svatého v záležitosti otevření kněžského svěcení: „Bohu musíme naslouchat i tehdy, když je nám to nepohodlné“, říká. Pastorační teoložka však dává najevo hlubokou loajalitu k církvi. „S iniciativou kněží sdílím obavu o budoucnost církve; řešení však musíme hledat všichni společně.“
 
Bilance jejího ročního působení v pozici ředitelky pastoračního úřadu je naprosto pozitivní: „V současné době zažíváme epochální proměnu církve a víry. Není to vždy jednoduché, ale velmi napínavé. Samozřejmě se však sama sebe někdy ptám: Ach Bože, jak tohle půjde dál?“  Přála by si průkopnickou dobu v církvi: „Odvážnou fázi přestavby, na úrovni doby, s mnoha lidmi, kteří by se na tom podíleli.“
 
Příchylnost k práci v církvi si paní Prüller-Jagenteufel nese již ze své rodiny: otec vedl vzdělávací středisko sv. Hippolyta v St. Pölten, matka byla redaktorkou církevních novin. Po roce dobrovolnické práce v sociální oblasti studovala tato nadšená poutnice („ráda cítím zemi pod nohama) teologii. Poté byla asistentkou na Institutu pro pastorační teologii a od roku 1999 do roku 2010 byla šéfredaktorkou časopisu Diakonia. Tato rodačka ze St. Pölten je vdaná za vídeňského morálního teologa Guntera Prüller-Jagenteufela.
 
Markus Rohrhofer, Standard-tištěné vydání)
 
Původní článek zde.