Za Karla IV. dosáhla katolická církev v Čechách mimořádného rozkvětu. Dokazuje to velký počet skvělých kostelů a klášterů, velmi početný klérus, téměř nepřehledné množství zbožných nadací, stejně tak jako bohatství církevního majetku v oné době. Pražská arcidiecéze čítala tenkrát 1914 kostelů v duchovní správě. V Praze jenom v katedrále působilo na 240 duchovních, mezi nimi asi 60 členů kapituly. Většina farních kostelů měla kromě farářů větší počet kaplanů a oltářníků. Kláštery byly plné různých řeholníků, mnohé z nich měly více než 100 členů. V jednom benediktinském klášteře u Prahy mělo svého času „vyrůstat“ současně 100 doktorů teologie. Do husitských válek existovalo v Čechách jedenáct kolegiátních kapitul, z toho pět v Praze a šest mimo ni. Většina kostelů byly velké krásné stavby skvostně vyzdobené zlatými a stříbrnými nádobami, cennými bohoslužebnými rouchy a plátny, slavnými relikviemi atd. Aeneas Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. (1458-1464), který zcestoval mnoho zemí a Čechy znal z vlastních návštěv, nenašel dost slov, aby vychválil skvosty českých kostelů. 
            A přece měla tato nádhera vzít brzy za své! Nejprve byly mnohé z těchto skvostných kostelů zničeny v husitských válkách nebo katolíkům odebrány, kláštery vypáleny, klérus z části vyhnán, z části usmrcen, donucen k odpadnutí nebo uvržen do chudoby.
Celý 1. díl Schlenzových Dějin Litoměřické diecéze najdete v příloze.