Svátost pomazání nemocných

Pomazání nemocných

Teprve v nemoci člověk vidí, jak velký dar je život a jak je krásné, když jsme zdraví. Zdravý člověk na to často zapomíná. Nevšímá si, že nic nemá pevně ve svých rukou, že celý život i čas, který má k dispozici, je Božím darem. Máme tento dar v rukou jen tak dlouho, dokud nám ho Pán dopřává. A tak může vést nemoc k pokornému poznání naší lidské omezenosti a k spásnému přehodnocení hodnot.

Ježíš na kříži je vítěz nad hříchem, nemocí a smrtí. I svátost pomazání nemocných vyplývá z kříže Kristova. Ježíš je jistě milosrdný soudce (nechce smrti hříšníka, ale aby žil), ale je také spravedlivý. Kdo přijme tuto svátost jeho velikého milosrdenství, nemusí se bát, i kdyby šel údolím smrti, vždyť Pán Ježíš bude s ním. Ježíš byl solidární s lidmi, tedy i s trpícími, nemocnými. Ukázal soucit s nemocnými, vykonal mnoho zázračných uzdravování, rozhorlil se nad nemocí a zlem fyzickým i duševním, které pochází ze hříchu. Sám na sobě ukázal, že často trpí i nevinný člověk za viníky, protože je členem lidské rodiny. V nemoci se má nemocný křesťan ve víře setkat s Ježíšem svátostným, který naše nemoci vzal na sebe.

Svátost smí přijmout každý vážně nemocný křesťan – má těžší nemoc nebo člověk vysílený stářím, proto lépe vyhovuje název svátost nemocných než poslední pomazání, neboť se smí přijmout i vícekrát za život, vždy v nemoci.

Pomazání nemocných je posilující modlitbou pro nemocné a trpící pokřtěné lidi, a také pro lidi v nebezpečí smrti. Přijetí svátosti smíření a eucharistie jsou velmi žádoucí, aby se účinek pomazání mohl plně projevit.Je to prosba o sílu, aby nemocný dokázal své utrpení trpělivě snášet a obětovat za druhé. Před přijetím této svátosti je dobré očistit si své srdce ve svátosti smíření. Příhodná doba je už tehdy kdy je věřící v nebezpečí smrti pro nemoc či stáří. Pokud nabude znovu zdraví, může později v nemoci tuto svátost znovu přijmout. I během téže nemoci může být svátost opakována, nastane-li zhoršení. Je vhodné tuto svátost přijmout i před každým vážným chirurgickým zákrokem a také starých osob, kterým ubývá sil.

Ke svátosti se používá olivový olej, svěcený na Zelený čtvrtek biskupem. Pomazání se děje na čele a na obou rukou (dříve na 5 smyslech), kněz nemocné maže olejem nemocných a přitom říká: „Skrze toto svaté pomazání ať tě Pán pro své milosrdenství posílí milostí Ducha svatého, ať tě vysvobodí z hříchů, ať tě zachrání a posilní.“ Tomu předchází úkon kajícnosti, úryvek z Písma svatého a modlitby. Svátost se uděluje buď ve mši – po evangeliu a homilii pro věřící, kteří mohou ještě přijít do kostela, nebo doma v samostatném obřadu delším nebo kratším podle zdravotního stavu nemocného. Při umírání se udělí jen nejkratší formou.

Svátost pomazání nemocných má tyto účinky:

  • Spojuje nemocného s Kristovým utrpením k jeho vlastnímu prospěchu i k prospěchu celé církve.
  • Přináší mu útěchu, vnitřní pokoj a odvahu, aby snášel kříž své nemoci nebo stáří s odevzdaností a křesťanskou zralostí.
  • Odpouští hříchy nemocného, pokud jejich odpuštění nemohl obdržet ve svátosti smíření (např. je už v bezvědomí).
  • Dává mu sílu k uzdravení, pokud to prospívá ke spáse duše.
  • Připravuje ho na přechod z života časného do věčného.

Zdraví si můžeme také vyprošovat: „Pane, prosím tě o dar uzdravení a zdraví. Uděl mi je vzhledem k mým blízkým a všem, kteří mě potřebují. Ne však má, ale tvá vůle ať se stane. Vím, že zdraví je velké bohatství, nikoliv však největší. Největším darem v životě je plnit tvou vůli. Chci přijímat všechno, co mi opět daruješ.“

19.6.2012 • Svátosti a svátostiny »