Svátost kněžství

Svátost svěcení kněžstva je svátost každodenní výzvy nejen pro ty, kteří se rozhodli svůj život zasvětit kněžskému povolání, ale pro každého věřícího, protože my všichni jsme byli křtem pomazání ke všeobecnému kněžství. Kdo poznal svou vlastní duši, kdo vidí v člověku jeho původní, Bohem vytvořenou krásu a je ve své hloubce určován pouze Bohem, kdo pomáhá lidem, aby Božím stopám ve svém životě důvěřovali, je pro své okolí požehnáním. Tak jsou i ti, kdo jsou povoláni k svátostnému služebnému kněžství, Ježíšem posláni slavit, povzbuzovat, provázet a sloužit ...Celá církev je kněžský lid.

Služebné (svátostné) kněžství se podstatně liší od všeobecného kněžství věřících, protože uděluje posvátnou moc k službě věřícím. Posvěcení služebníci zastávají svou službu Božímu lidu tím, že učí, konají bohoslužbu a vedou duchovní správu.

V církevní službě svátostného kněžství je sám Kristus přítomen ve své církvi jako hlava svého těla, pastýř svého stádce, velekněz výkupné oběti, učitel pravdy. To vyjadřuje církev, když říká, že silou svátosti kněžství jedná kněz v osobě Krista-Hlavy (in persona Christi capitis). Svátost kněžství se uděluje vkládáním rukou, po němž následuje slavná modlitba svěcení, kterou si svěcenci vyprošují od Boha milosti Ducha svatého potřebné pro svou službu. Svěcení vtiskuje nezrušitelné svátostné znamení. Církev uděluje svátost kněžství pouze pokřtěným mužům, jejichž schopnosti pro výkon služby byly náležitě prošetřeny a uznány. Již od prvních dob byla služba udělená svěcencům vykonávána ve třech stupních: biskupském, kněžském, jáhenském.

Kdo se chce stát knězem, musí absolvovat jednak vědeckou přípravu, tedy vystudovat teologickou fakultu, a také duchovně formační přípravu, která se získává v semináře, v němž kandidát kněžství při svém studiu žije. Před studiem teologie a pobytem v semináři se žádá ještě roční pobyt v teologickém konviktu, tedy přípravný rok. Ti, kdo uvažují o kněžství, se mají nejen přihlásit písemně na arcibiskupství, ale měli by být předem představeni biskupovi, nejlépe svým farářem. Před přijetím k přípravě na kněžství procházejí kandidáti přijímacím řízením, které mají prokázat obecně lidskou a duchovní způsobilost k této cestě, dále psychickou vyrovnanost a alespoň jakýsi zárodek povolání k této službě.
Jáhenské svěcení nepřijímají po druhém vatikánském koncilu jen kandidáti kněžství v rámci závěru své přípravy na kněžské svěcení, ale mohou ho přijmout i svobodní nebo ženatí muži. I zde jsou pro ty, kdo projdou přijímacím řízením, dvě oblasti přípravy: jednak studium teologie (zpravidla při zaměstnání) a duchovní formace, doplněná pastorační přípravou. Vše se absolvuje při zaměstnání a bez pobytu v nějakém speciálním zařízení. Nejnižší hranice svěcení u ženatých mužů pro přijetí jáhenství je 35 let.

Svátost kněžství je nezbytná pro naši spásu. Bez kněží bychom neměli možnost získat odpuštění hříchů ve svátosti smíření, nemohli bychom přijímat Eucharistii, nebyl by nikdo, kdo by proměňoval chléb a víno v Tělo a Krev Ježíše Krista, nebyla by přinášena oběť mše svaté. Proto je třeba prosit Pána, aby nám poslal dostatek svatých kněží. Je důležité za kněze se modlit, pomáhat jim, kde je to potřebné, v jejich práci.

19.6.2012 • Svátosti a svátostiny »